Většina z nás byla vychována v tom, že dokonalá zahrada vypadá jako golfové hřiště. Každý víkend nastartovat sekačku, oholit zelený koberec na tři centimetry, sebrat posekanou hmotu do plastového koše a odvézt ji pryč. Vypadá to čistě, uklizeně, „civilizovaně“. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, co tím zemi pod našima nohama vlastně děláme?

Pamatujete si ještě na dětství, kdy v trávě skákaly stovky lučních koníků, nad rozkvetlým kvítím létali motýli a tráva voněla životem? Kam to všechno zmizelo?

Zmizelo to v hlučných rotačních sekačkách a mulčovačích. Když totiž vjedete do vysoké trávy se strojem, chová se jako obří mixér. Hmyz, housenky, včely i drobní živočichové nemají šanci – podtlak je nasaje pod rotující nože a rozmetá na kousky. A ti, co přežijí, přijdou během vteřiny o domov i potravu. Zbyde jen sterilní zelená poušť.

Abychom pochopili, jak hluboký smysl má nechat trávu vyrůst, musíme se podívat na biologickou podstatu života. Všechny organismy na naší planetě můžeme rozdělit do dvou základních skupin podle toho, jakým způsobem získávají energii pro své buňky:

Autotrofní organismy (Samoživitelé) – Tráva a rostliny
Slovo autotrofní pochází z řečtiny a doslova znamená „sám se živící“. Patří sem právě tráva, stromy a veškerá zelená flóra. Tyto organismy jsou naprostým zázrakem přírody. K životu nepotřebují nikoho jiného – nepotřebují nikoho lovit ani požírat. Stačí jim čistá energie hvězd (sluneční záření), voda a oxid uhličitý ze vzduchu. Pomocí fotosyntézy dokážou anorganickou hmotu přetvořit na organické cukry.
A nezůstává jen u nich. Rostliny jsou geniální chemické laboratoře: syntetizují také veškeré esenciální aminokyseliny (bílkoviny), komplexní tuky a klíčové vitamíny. Tedy látky, které my, heterotrofové, nutně potřebujeme k životu, ale naše buňky si je samy vyrobit nedokážou. Tráva, obecně rostliny tak ze Slunce a země nečerpá jen čisté palivo, ale staví kompletní balíček pro vznik a udržení živočišného těla. Jsou to jediní skuteční výrobci..

Heterotrofní organismy (Cizoživitelé) – Hmyz, savci a my, lidé
Slovo heterotrofní znamená „živící se jinými“. My, lidé, stejně jako krávy, kobylky ve vysoké trávě nebo lvi, jsme čistí konzumenti. Naše buňky neumí pochytat sluneční paprsky a vyrobit z nich energii. Jsme plně závislí na tom, co vyrobili samoživitelé. Musíme organickou hmotu sníst nejen pro doplnění energie ale i pro materialní potřebu esenciálních sloučenin pro množení/dělení vlastních buněk a stavbu těl.

Všechno živé na téhle planetě je doslova ukováno z hvězdného prachu a závislé na energii z vesmíru. Bez našeho Slunce by tu nebyl život. A co je tím nejmasivnějším, nejefektivnějším solárním panelem, který tuto vesmírnou energii dokáže zachytit a přetavit v biologický život? Je to právě obyčejná tráva a divoké kvítí.

Když necháte trávu vyrůst, vykvést a vyprodukovat semena, dovolíte jí splnit její biologické poslání. Stává se z ní obří akumulátor čisté sluneční energie. Tento akumulátor pak krmí tisíce druhů hmyzu, ti krmí ptáky, a celý ten nádherný, přirozený řetězec života funguje na plné obrátky. Když trávu nenecháme ani nadechnout a sekáme ji hned u země, tenhle tok energie zkrátka vypneme.

Zkuste změnu: Stačí jednou za rok
Nemusíte hned vyhazovat sekačku. Zkuste ale změnit myšlení. Vyčleňte kousek své zahrady, kde necháte přírodu volně dýchat. Nechte trávu vyrůst do plné krásy, nechte ji vykvést pro včely a motýly, nechte ji shodit semena pro další rok.

A pak, až nastane ten správný čas, vezměte do ruky kosu. Naučte se ji naklepat, chytit ten správný grif a posekat louku postaru, s úctou a v tichu. Zjistíte, že vaše zahrada najednou neožila jen hmyzem a barvami, ale že jste v ní ožili i vy sami. Protože tráva není nepřítel, kterého musíme neustále krotit – je to dar, který nás spojuje se zemí i s hvězdami nad námi, přísahám.

The post Návrat ke kose: Proč je anglický trávník vlastně zelená poušť? first appeared on ProCírkvice z. s..

Poděkování partnerům

Děkujeme společnosti TopolWater s.r.o. za finanční podporu, společnosti Černohlávek group s.r.o. za poskytnutí místa, kde se Církvický sekáč konal, a za skvělou domluvu. V neposlední řadě děkujeme Romaně z Hostince Na Velké za skvělé občerstvení.

Ještě dávno předtím, než se na zahradách rozezněly motorové sekačky a křovinořezy, patřila kosa k základní výbavě každého hospodáře. Nebyla to jen obyčejná čepel na dřevěném kosišti. Byla to dovednost, rytmus, práce s tělem i respektem k louce. Kosa sloužila ke sklizni travních porostů i obilí a její podoba se v průběhu věků proměňovala od jednoduchých nástrojů až po kvalitní ocelové kosy. V českých zemích se dlouhá travní kosa začala používat od 14. století a patřila k důležitému venkovskému inventáři. 

Právě připomenutí této tradiční venkovské dovednosti je hlavním cílem akce Církvický sekáč. Nejde pouze o soutěž, ale především o možnost, aby si lidé všech generací vyzkoušeli, jaké to je vzít kosu do ruky, správně se postavit, vést pravidelný sek a zjistit, že posekat kus trávy čistě a poctivě není vůbec samozřejmost.

V sobotu 13. června 2026 se i přes opravdu aprílové počasí sešlo na Církvickém sekáčovi více než 50 návštěvníků. Do samotné soutěže se přihlásilo 29 soutěžících všech věkových kategorií. Hodnotila se nejen rychlost, s jakou sekáči dokázali posekat soutěžní dráhu, ale především kvalita celého seku. A právě ta často rozhodovala.

Velkou radost přinesla juniorská, tedy dětská kategorie. Vidět děti s kosou v ruce, samozřejmě pod dohledem zkušenějších, je přesně ten moment, kvůli kterému má podobná akce smysl. Speciální ocenění si mimo jiné zasloužili Láďa a Josef Ložkovi, Daniel Stříbrný a Viky Bilá.

Dámská kategorie byla letos mimořádně nabitá a o umístění se bojovalo opravdu poctivě. Třetí místo si po urputném boji vysekala Zdena Petříková, druhé místo patří Haně Vrbové a titul Církvický sekáč pro rok 2026 si zaslouženě odnesla Jitka Málková.

Také v mužské kategorii bylo na co koukat. Soutěže se zúčastnil i loňský vítěz Lukáš Pažičan, který však letos podcenil přípravu. Toho dokázal využít Gusta Procházka, který vybojoval třetí místo. O kousek výše skončil Luděk Petřík ml.na druhém místě. S absolutním přehledem pak mužskou kategorii ovládl zkušený patron celé akce Zdeněk Hnilička, kterému právem patří titul Církvický sekáč pro rok 2026.

Velký respekt a klobouk dolů patří také účastníkům seniorské kategorie, kteří ukázali, že zkušenosti, klidná ruka a poctivý sek mají pořád své pevné místo.

Letošní ročník znovu ukázal, že kosa nepatří jen do vzpomínek, na půdu nebo jako dekorace na zeď. Ve správných rukou je to stále nástroj, který má své kouzlo, přesnost a sílu. A hlavně dokáže spojit lidi napříč generacemi.

Děkujeme všem soutěžícím, návštěvníkům i pomocníkům, kteří se na letošním Církvickém sekáčovi podíleli. Bylo skvělé vidět tolik nadšení, úsměvů i poctivého zápalu. Těšíme se opět příští rok!

The post Církvický Sekáč 2026: známe vítěze! first appeared on ProCírkvice z. s..

Přijďte si vyzkoušet práci s kosou, podívat se na zkušené sekáče nebo rovnou zabojovat o titul Církvického sekáče pro rok 2026.

Program akce

Datum: sobota 13. června 2026
Čas: od 9:00
Místo: louka mezi školkou a Louisiana rančem

Kosa bude na místě k zapůjčení.

Soutěžit mohou jak zkušení sekáči, tak i ti, kteří si chtějí práci s kosou poprvé vyzkoušet.

V případě nepříznivého počasí může být akce zrušena.

The post Pozvánka na Církvického sekáče 2026 first appeared on ProCírkvice z. s..