Většina z nás byla vychována v tom, že dokonalá zahrada vypadá jako golfové hřiště. Každý víkend nastartovat sekačku, oholit zelený koberec na tři centimetry, sebrat posekanou hmotu do plastového koše a odvézt ji pryč. Vypadá to čistě, uklizeně, „civilizovaně“. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, co tím zemi pod našima nohama vlastně děláme?

Pamatujete si ještě na dětství, kdy v trávě skákaly stovky lučních koníků, nad rozkvetlým kvítím létali motýli a tráva voněla životem? Kam to všechno zmizelo?

Zmizelo to v hlučných rotačních sekačkách a mulčovačích. Když totiž vjedete do vysoké trávy se strojem, chová se jako obří mixér. Hmyz, housenky, včely i drobní živočichové nemají šanci – podtlak je nasaje pod rotující nože a rozmetá na kousky. A ti, co přežijí, přijdou během vteřiny o domov i potravu. Zbyde jen sterilní zelená poušť.

Abychom pochopili, jak hluboký smysl má nechat trávu vyrůst, musíme se podívat na biologickou podstatu života. Všechny organismy na naší planetě můžeme rozdělit do dvou základních skupin podle toho, jakým způsobem získávají energii pro své buňky:

Autotrofní organismy (Samoživitelé) – Tráva a rostliny
Slovo autotrofní pochází z řečtiny a doslova znamená „sám se živící“. Patří sem právě tráva, stromy a veškerá zelená flóra. Tyto organismy jsou naprostým zázrakem přírody. K životu nepotřebují nikoho jiného – nepotřebují nikoho lovit ani požírat. Stačí jim čistá energie hvězd (sluneční záření), voda a oxid uhličitý ze vzduchu. Pomocí fotosyntézy dokážou anorganickou hmotu přetvořit na organické cukry.
A nezůstává jen u nich. Rostliny jsou geniální chemické laboratoře: syntetizují také veškeré esenciální aminokyseliny (bílkoviny), komplexní tuky a klíčové vitamíny. Tedy látky, které my, heterotrofové, nutně potřebujeme k životu, ale naše buňky si je samy vyrobit nedokážou. Tráva, obecně rostliny tak ze Slunce a země nečerpá jen čisté palivo, ale staví kompletní balíček pro vznik a udržení živočišného těla. Jsou to jediní skuteční výrobci..

Heterotrofní organismy (Cizoživitelé) – Hmyz, savci a my, lidé
Slovo heterotrofní znamená „živící se jinými“. My, lidé, stejně jako krávy, kobylky ve vysoké trávě nebo lvi, jsme čistí konzumenti. Naše buňky neumí pochytat sluneční paprsky a vyrobit z nich energii. Jsme plně závislí na tom, co vyrobili samoživitelé. Musíme organickou hmotu sníst nejen pro doplnění energie ale i pro materialní potřebu esenciálních sloučenin pro množení/dělení vlastních buněk a stavbu těl.

Všechno živé na téhle planetě je doslova ukováno z hvězdného prachu a závislé na energii z vesmíru. Bez našeho Slunce by tu nebyl život. A co je tím nejmasivnějším, nejefektivnějším solárním panelem, který tuto vesmírnou energii dokáže zachytit a přetavit v biologický život? Je to právě obyčejná tráva a divoké kvítí.

Když necháte trávu vyrůst, vykvést a vyprodukovat semena, dovolíte jí splnit její biologické poslání. Stává se z ní obří akumulátor čisté sluneční energie. Tento akumulátor pak krmí tisíce druhů hmyzu, ti krmí ptáky, a celý ten nádherný, přirozený řetězec života funguje na plné obrátky. Když trávu nenecháme ani nadechnout a sekáme ji hned u země, tenhle tok energie zkrátka vypneme.

Zkuste změnu: Stačí jednou za rok
Nemusíte hned vyhazovat sekačku. Zkuste ale změnit myšlení. Vyčleňte kousek své zahrady, kde necháte přírodu volně dýchat. Nechte trávu vyrůst do plné krásy, nechte ji vykvést pro včely a motýly, nechte ji shodit semena pro další rok.

A pak, až nastane ten správný čas, vezměte do ruky kosu. Naučte se ji naklepat, chytit ten správný grif a posekat louku postaru, s úctou a v tichu. Zjistíte, že vaše zahrada najednou neožila jen hmyzem a barvami, ale že jste v ní ožili i vy sami. Protože tráva není nepřítel, kterého musíme neustále krotit – je to dar, který nás spojuje se zemí i s hvězdami nad námi, přísahám.

The post Návrat ke kose: Proč je anglický trávník vlastně zelená poušť? first appeared on ProCírkvice z. s..

Byl podzim roku 1885 a na kraj kolem Církvice padla sychravá mlha. Kdo v těch dnech procházel po čáslavské silnici směrem k Hrabovu, nemohl si nevšimnout smutného výjevu. U cesty tam stál starý, mechem obrostlý a dešti zbičovaný dřevěný kříž. Dřevo bylo natolik shnilé, že se kříž povážlivě nakláněl a hrozilo, že se každým dnem zřítí do bláta.

Mezi lidmi v přifařených obcích se už dlouho neslo tiché reptání. „Měl by se ten starý kříž odstranit a postavit nový,“ říkávali hospodáři, když se v neděli potkávali před kostelem. Jenže doba byla zlá. Peněz se nedostávalo a místní pan farář, ač by rád starý kříž nahradil, mohl jen bezmocně krčit rameny. Farní pokladna zela prázdnotou a z nynějších nepříznivých poměrů nebylo úniku.

Když se zdálo, že starý kříž zimu nepřečká a jeho osud je zpečetěn, vzaly věci do svých rukou dvě mladé ženy.

Božena Hromádková, která tehdy sloužila a bydlela přímo na církvické faře, se jednoho večera domluvila se svou přítelkyní Klaudií Hniličkovou, dcerou místního rolníka Jakuba. Nepotřebovaly k tomu žádný příkaz od pana faráře ani svolení úřadů.

„Přece nenecháme to svaté místo u silnice zpustnout,“ řekla Božena, když si obouvala pevné boty. A tak se obě dívky vydaly na cestu. Obcházely stavení od stavení, chalupu od chalupy ve všech okolních obcích. Neodradil je mráz ani bláto. S úsměvem a prosbou o milodar na nový kříž dokázaly obměkčit i ta nejzatvrzelejší srdce. Lidé, ač sami měli málo, sahali do svých váčků.

Když se sbírka sečetla, stal se malý zázrak. Dívky vybraly neuvěřitelných 51 zlatých a 60 krejcarů. Jen samotná fara, inspirována jejich odhodláním, přidala přes 18 zlatých.

Teď už se mohly dít věci. Z Prahy byl objednán překrásný, uměle kovaný železný kříž. Tělo Kristovo na něm bylo silně pozlacené, aby se lesklo do dálky. Kříž i s dopravou vyšel na 23 zlatých. Místní kameník vytesal za dalších 20 zlatých důstojný a bytelný podstavec. Nádeník, který místo kolem kříže upravoval, dostal slušně zaplaceno, a zbylo i na něco dobrého k pití pro chlapy, kteří s těžkou prací pomáhali.

Nastal 8. prosinec 1885.

Z nebe se snášel chlad, ale počasí se k podivu všech umoudřilo a bylo velmi příznivé. Přesně ve dvě hodiny odpoledne se z věže farního chrámu rozezněl hlahol všech zvonů. Z kostela vyšlo obrovské procesí. Zpěv se nesl přes pole a louky, zatímco zástup lidí, v jehož čele kráčeli obyvatelé obou církvických dvorů, se pomalu blížil k silnici.

Tam už se tyčil nový, zářící kříž na pevném kameni.

Když procesí dorazilo na místo, ujal se slova místní kaplan, velebný pán Janů. Jeho řeč se nesla tichou krajinou. Mluvil o tom, jak svatý kříž provází člověka celým životem – od bezstarostného mládí, přes zkoušky v mužném věku, až po hledání útěchy ve stáří. Mluvil tak krásně a úchvatně, že mnohým ženám, ba i tvrdým hospodářům, vstoupily do očí slzy.

Pan děkan kříž slavnostně posvětil a zástup se za zpěvu litanií pomalu vracel zpět k chrámu, zanechávaje za sebou zářící symbol naděje. A někde v davu kráčely i Božena s Klaudií, hřálo je u srdce a věděly, že i v těžkých časech dokáže dobrá vůle spojit lidi a vytvořit něco, co přetrvá věky. V pokladničce farnosti navíc zbyly z jejich sbírky ještě čtyři zlaté a padesát krejcarů – pro případ, že by kříž v budoucnu potřeboval znovu opravit.

Od té doby uplynulo mnoho desetiletí. Kříž stál dál u čáslavské silnice, která se později stala frekventovanou hlavní silnicí I/38. Jenže s přibývajícím provozem se z místa, kde se kdysi lidé zastavovali, postupně stalo místo, kolem kterého se jen projíždělo. Okolí kříže zarostlo křovím, nálety a vysokou trávou. Mnozí lidé kolem něj denně projeli, ale už si ho ani nevšimli. A spousta dalších na něj časem úplně zapomněla.

Dnes je situace jiná. Církvice má obchvat a původní silnice už není tak rušná jako dřív. Proto jsme se jako spolek rozhodli, že by bylo hezké tomuto místu vrátit důstojnost. Na jaře jsme okolí kříže vyčistili, odstranili nálety, upravili prostor kolem něj a postupně z něj vzniklo příjemné odpočinkové místo s výhledem na letiště i naši obec.

Nyní ještě řešíme, jak co nejšetrněji opravit i samotný kříž, aby si zachoval svůj historický ráz a zároveň mohl sloužit dalším generacím. Bohužel už na vlastní náklady, protože ony čtyři zlaté a padesát krejcarů, které kdysi zůstaly ve farní pokladničce pro případ budoucí opravy, jsme tam už nenašli.

Povídka byla napsána na podkladě zápisu děkana Josefa Čejky v kronice Církvické farnosti.

The post Kříž, na který se nezapomnělo first appeared on ProCírkvice z. s..

Poděkování partnerům

Děkujeme společnosti TopolWater s.r.o. za finanční podporu, společnosti Černohlávek group s.r.o. za poskytnutí místa, kde se Církvický sekáč konal, a za skvělou domluvu. V neposlední řadě děkujeme Romaně z Hostince Na Velké za skvělé občerstvení.

Ještě dávno předtím, než se na zahradách rozezněly motorové sekačky a křovinořezy, patřila kosa k základní výbavě každého hospodáře. Nebyla to jen obyčejná čepel na dřevěném kosišti. Byla to dovednost, rytmus, práce s tělem i respektem k louce. Kosa sloužila ke sklizni travních porostů i obilí a její podoba se v průběhu věků proměňovala od jednoduchých nástrojů až po kvalitní ocelové kosy. V českých zemích se dlouhá travní kosa začala používat od 14. století a patřila k důležitému venkovskému inventáři. 

Právě připomenutí této tradiční venkovské dovednosti je hlavním cílem akce Církvický sekáč. Nejde pouze o soutěž, ale především o možnost, aby si lidé všech generací vyzkoušeli, jaké to je vzít kosu do ruky, správně se postavit, vést pravidelný sek a zjistit, že posekat kus trávy čistě a poctivě není vůbec samozřejmost.

V sobotu 13. června 2026 se i přes opravdu aprílové počasí sešlo na Církvickém sekáčovi více než 50 návštěvníků. Do samotné soutěže se přihlásilo 29 soutěžících všech věkových kategorií. Hodnotila se nejen rychlost, s jakou sekáči dokázali posekat soutěžní dráhu, ale především kvalita celého seku. A právě ta často rozhodovala.

Velkou radost přinesla juniorská, tedy dětská kategorie. Vidět děti s kosou v ruce, samozřejmě pod dohledem zkušenějších, je přesně ten moment, kvůli kterému má podobná akce smysl. Speciální ocenění si mimo jiné zasloužili Láďa a Josef Ložkovi, Daniel Stříbrný a Viky Bilá.

Dámská kategorie byla letos mimořádně nabitá a o umístění se bojovalo opravdu poctivě. Třetí místo si po urputném boji vysekala Zdena Petříková, druhé místo patří Haně Vrbové a titul Církvický sekáč pro rok 2026 si zaslouženě odnesla Jitka Málková.

Také v mužské kategorii bylo na co koukat. Soutěže se zúčastnil i loňský vítěz Lukáš Pažičan, který však letos podcenil přípravu. Toho dokázal využít Gusta Procházka, který vybojoval třetí místo. O kousek výše skončil Luděk Petřík ml.na druhém místě. S absolutním přehledem pak mužskou kategorii ovládl zkušený patron celé akce Zdeněk Hnilička, kterému právem patří titul Církvický sekáč pro rok 2026.

Velký respekt a klobouk dolů patří také účastníkům seniorské kategorie, kteří ukázali, že zkušenosti, klidná ruka a poctivý sek mají pořád své pevné místo.

Letošní ročník znovu ukázal, že kosa nepatří jen do vzpomínek, na půdu nebo jako dekorace na zeď. Ve správných rukou je to stále nástroj, který má své kouzlo, přesnost a sílu. A hlavně dokáže spojit lidi napříč generacemi.

Děkujeme všem soutěžícím, návštěvníkům i pomocníkům, kteří se na letošním Církvickém sekáčovi podíleli. Bylo skvělé vidět tolik nadšení, úsměvů i poctivého zápalu. Těšíme se opět příští rok!

The post Církvický Sekáč 2026: známe vítěze! first appeared on ProCírkvice z. s..

Přijďte si vyzkoušet práci s kosou, podívat se na zkušené sekáče nebo rovnou zabojovat o titul Církvického sekáče pro rok 2026.

Program akce

Datum: sobota 13. června 2026
Čas: od 9:00
Místo: louka mezi školkou a Louisiana rančem

Kosa bude na místě k zapůjčení.

Soutěžit mohou jak zkušení sekáči, tak i ti, kteří si chtějí práci s kosou poprvé vyzkoušet.

V případě nepříznivého počasí může být akce zrušena.

The post Pozvánka na Církvického sekáče 2026 first appeared on ProCírkvice z. s..

Program:

1. Zahájení
2. Projednání doplnění členů Mikroregion Kutnohorsko a MAS Lípa pro Venkov
3. Projednání věcných břemen
4. Projednání záměru na věcné břemeno
5. Projednání dodatku ke smlouvě s IDSK
6. Projednání úplaty za vzdělání v MŠ Církvice
7. Projednání pořízení územního plánu Obce Církvice
8. Projednání podnětů k doplnění
9. Závěr

The post Veřejné zasedání obce z 13.5.2026 first appeared on ProCírkvice z. s..

Pravomocné rozhodnutí soudu

Kauza se týká stavby budovy dětské skupiny v Církvici. Okresní soud v Kutné Hoře v této věci vydal trestní příkaz, podle kterého tehdejší starosta a tehdejší místostarosta porušili zákonnou povinnost při správě cizího majetku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. března 2026.

Smlouva počítala s platbou až za hotovou práci

Podstatou případu je způsob, jakým obec platila za stavbu objektu dětské skupiny. Obec uzavřela smlouvu o dílo v hodnotě více než 13 milionů korun včetně DPH. Podle této smlouvy neměla obec poskytovat zálohy. Faktury měly být placeny až za skutečně provedené práce, které měly být doloženy potvrzenými zjišťovacími protokoly.

Podle soudu se platilo jinak, než určovala smlouva

Podle soudního rozhodnutí se však postupovalo jinak. Byly potvrzeny protokoly, které nepravdivě uváděly rozsah provedených prací a dodaného materiálu. Na základě těchto protokolů obec následně uhradila tři faktury v období od srpna do prosince 2024.

První z nich byla zálohová faktura ve výši 3 000 000 Kč, uhrazená v srpnu 2024, tedy jen několik dní po podpisu smlouvy s dodavatelem. Stalo se tak přesto, že podle smlouvy se mělo platit až za skutečně vykonané práce. Druhá faktura činila 4 113 258,24 Kč a byla uhrazena v listopadu 2024. Třetí faktura byla vystavena na 5 886 741,73 Kč a obec ji zaplatila v prosinci 2024. Celkem tak bylo podle soudního dokumentu uhrazeno přibližně 13 milionů korun.

Pro takový způsob úhrady faktur v podstatě neexistuje srozumitelné vysvětlení. Na stavbu bylo dost času – dle dotační výzvy měla být ukončena nejpozději do 31.3.2026.

Klíčový problém: zaplaceno bylo i za nedokončené práce

Soud zároveň uvedl, že práce a dodávky materiálu nebyly v době fakturace skutečně provedeny v rozsahu, který byl v dokumentech uveden. A právě to je pro pochopení celé věci zásadní.

Kdyby obec postupovala podle smlouvy a platila pouze za práce, které byly skutečně hotové, nemohla by zaplatit za něco, co dokončeno nebylo. Nedodělky by v takovém případě nebyly již zaplacenou škodou obce, ale zůstaly by rizikem firmy, která měla stavbu dokončit.

Firma stavbu nedokončila a peníze nevrátila

V lednu 2025 se navíc ukázalo, že firma provádějící stavbu není schopna dílo dokončit ani vrátit přijaté peníze. Podle soudního dokumentu bylo obci sděleno, že je proti této firmě vedeno exekuční řízení. Nedodělky na stavbě byly vyčísleny nejméně na 2 572 483 Kč. Právě tuto částku soud označil jako minimální škodu způsobenou obci.

Odsouzení znamenalo konec mandátu

Soud uznal tehdejšího starostu i tehdejšího místostarostu vinnými a odpovědnými za škodu způsobenou obci. Vedle podmíněného trestu jim uložil také zákaz výkonu funkce ve veřejné správě a územní samosprávě. Tímto rozhodnutím jim zanikl mandát člena zastupitelstva. A protože funkce starosty a místostarosty jsou podle zákona o obcích vázány právě na členství v zastupitelstvu, zanikly tím i jejich funkce starosty a místostarosty.

Náhrada škody je samostatná otázka

Je důležité dodat, že soud v tomto řízení nerozhodoval o tom, zda mají odsouzení obci škodu nahradit. Pravomocně tedy existuje rozhodnutí o vině a trestu. Samotné vymáhání peněz je ale samostatná otázka.

Zastupitelstvo vymáhání škody neodsouhlasilo

Právě vymáhání škody bylo tématem prosincového zasedání zastupitelstva. Zastupitelé tehdy řešili, zda se obec jako poškozená připojí k vymáhání škody po tehdejším starostovi a místostarostovi. Usnesení však přijato nebylo.

Pro jeho schválení bylo potřeba pět hlasů z celkových devíti členů zastupitelstva. Kvůli nepřítomnosti části zastupitelů a zdržením se z důvodu střetu zájmů nebylo možné potřebné většiny dosáhnout, přestože všichni přítomní zastupitelé hlasovali pro vymáhání způsobené škody.

Podle zákona o obcích bylo zároveň povinností zastupitelů podat výše uvedené trestní oznámení. Zákon jim ukládá nakládat s obecním majetkem, tedy i s obecními penězi, s péčí řádného hospodáře. Jinými slovy: obecní peníze jsou peníze všech občanů a zastupitelé s nimi musí zacházet odpovědně.

Trestní řízení, které vede k určení viníka způsobené škody, je důležité také proto, aby si obec udržela postavení důvěryhodného subjektu například vůči poskytovatelům dotací. V kauze dětské skupiny totiž nejde pouze o škodu přes 2,5 milionu korun a další statisícové náklady na právní služby spojené s vymáháním škody. Jde také o více než 13 milionů korun z dotace, která obci dosud nebyla vyplacena. Podání žaloby bylo jedinou možností, jak si obec mohla udržet šanci tyto peníze získat.

Pro občany, kteří kauzu nesledovali od začátku, je hlavní sdělení jednoduché: obec zaplatila téměř celou cenu díla, přestože podle soudu část prací nebyla v době fakturace hotová. Firma následně nebyla schopna stavbu dokončit ani vrátit peníze. Za tento postup byli tehdejší starosta a místostarosta pravomocně odsouzeni. Samostatně však zůstává otázka, zda a jakým způsobem bude obec vzniklou škodu vymáhat.

Na závěr považujeme za správné dodat, že tento případ neruší vše dobré, co se v obci v minulých letech podařilo. Bývalému starostovi i bývalému místostarostovi patří poděkování za práci, čas a energii, kterou věnovali rozvoji Církvice, Jakuba a Netřebi. Dětské skupině přejeme bezproblémový chod a co nejvíce spokojených dětí.

Zároveň je ale důležité, aby občané znali závěry soudu. Ten potvrdil, že vedení obce je povinno nakládat s veřejnými prostředky odpovědně, transparentně a s plným vědomím dopadů na obec.

The post Kauza výstavby dětské skupiny v Církvici: co říká pravomocné rozhodnutí soudu first appeared on ProCírkvice z. s..

Změny ve vedení obce vyvolalo rozhodnutí soudu, na jehož základě museli ke konci března na své veřejné funkce rezignovat dosavadní starosta pan Volenec a místostarosta pan Uhlíř. Tato událost si vyžádala nejen novou volbu vedení, ale také doplnění samotného zastupitelského sboru.

Hlavním bodem programu zasedání byla volba nových představitelů obce. Starostou Církvice byl zvolen Petr Dušek, kterého ve funkci místostarosty doplní Jiří Volenec ml.

Významnou informací pro občany je fakt, že oba zvolení zástupci budou své funkce vykonávat jako neuvolnění. To v praxi znamená, že vedení obce se budou věnovat při svém stávajícím civilním zaměstnání.

Aby bylo zastupitelstvo akceschopné a plnohodnotně obsazené, došlo také k doplnění dvou uvolněných mandátů. Novými členy zastupitelstva se stali:

• paní Alena Kostincová
• pan Josef Kurka

Oba noví zastupitelé složili zákonem předepsaný slib a jsou připraveni podílet se na rozvoji obce

Přejeme novému starostovi, místostarostovi i novým zastupitelům mnoho štěstí, pevné nervy a především hodně správných rozhodnutí ve prospěch naší obce.

The post Veřejné zasedání obce z 9.4.2026 – Volba nového starosty first appeared on ProCírkvice z. s..

Celé odpoledne bylo doslova nabité aktivitami, u kterých si na své přišel snad úplně každý. Hlavním tématem bylo samozřejmě velikonoční tvoření, a tak se pod šikovnýma rukama malých i velkých pletly pomlázky, vytvářely proutěné věnce a zdobila vajíčka. Kromě tradičních řemesel se děti vrhly také na výrobu originálních odznáčků, velikonočních zajíčků, malování nebo sázení jarního osení, které jim bude doma připomínat blížící se svátky. Program byl sestaven tak, aby se zabavilo opravdu každé dítě bez rozdílu věku, což je pro nás jako organizátory vždy ta nejdůležitější zpráva a největší odměna.

Závěr celého dne pak patřil napínavému losování opravdu bohaté tomboly, která udělala radost mnoha výhercům a byla krásnou tečkou za celým programem. Takto vydařená akce by se však neobešla bez pomoci a skvělého zázemí. Naše velké poděkování směřuje především Romaně z hospody na Velké, která nám poskytla skvělé prostory a starala se o občerstvení po celou dobu konání. Stejně tak děkujeme celému týmu dobrovolníků, kteří se podíleli na náročné přípravě a organizaci.

Tím největším poděkováním jsme však dlužni vám všem, kteří jste dorazili. Právě vaše energie a nadšení dělají z Proutkování akci, na kterou budeme rádi vzpomínat. Děkujeme, že tvoříte s námi, a už teď se těšíme na další společná setkání!

The post 🐣 4. ROČNÍK PROUTKOVÁNÍ: Bylo to boží! 🐣 first appeared on ProCírkvice z. s..

The post Zasedání zastupitelstva obce z 18.3.2026 first appeared on ProCírkvice z. s..

Následující povídka nás zavádí do roku 1848, do doby, kdy se starý feudální svět otřásal v základech a venkov s napětím očekával konec roboty. Pojďme se tedy přenést do horkých letních dnů a podívat se, jak se historie psala přímo v ulicích naší obce.

Církvice, červen 1848

Bylo to léto, jaké nikdo nepamatoval. Vzduch nebyl těžký jen horkem před bouřkou, ale i slovy, která se dříve šeptala jen ve stodolách. Konstituce. Svoboda. Konec roboty. Z Prahy přicházely zprávy o barikádách a střelbě, a i v Církvici, v té malé vsi uprostřed řepných polí, se něco zlomilo. Strach z vrchnosti ustoupil hněvu.

Psal se červen 1848. Na návsi v Církvici a sousedním Svatém Jakubě se nesl hluk, který nepatřil k žádné pouti ani posvícení. Byla to „turecká hudba“. Bubny duněly do noci, činely řinčely a svolávaly chlapy z chalup. Nebyli to vojáci, byli to sedláci, kováři a čeledíni, ale v očích měli odhodlání, které děsilo panské úředníky víc než armáda.

„Na Nové Dvory!“ zavelel kdosi z davu.

Cíl byl jasný. Sídlo panství. Tam seděl ředitel a purkrabí Dittl, ten, který představoval starý svět příkazů a roboty. Dav se dal do pohybu. Cestou se k Církvickým přidali i sousedé z Třebešic. Byla půlnoc, když ten podivný průvod s tureckou hudbou a improvizovanými zbraněmi dorazil k zámku v Nových Dvorech. 

Nešli rabovat. Šli si pro svobodu. A pro peníze na cestu. Chtěli do Prahy, na pomoc bojujícím studentům.

Mezi nimi vyčnívala postava, kterou by si nikdo nedovolil přehlédnout. Josef Švejk. Rychtář z Kateřiny. Žádný dobromyslný hlupák z románu, který se o mnoho let později proslaví pod stejným jménem. Tento Švejk byl muž činu. Když stáli před panskými úředníky, neprosil.

„Jestli Oni nám ty peníze hned nedají, tak jich musíme hned zapíchnout, ačkoli nám to dost líto bude!“ hřímal Švejk na vyděšené úředníky. 

Ta věta, zapsaná v kronikách, v sobě nesla absurditu i brutalitu té doby. Byla v ní selská zdvořilost („Oni“, „líto bude“) smíchaná se smrtelnou výhrůžkou. Úředníci, bledí strachy, peníze vydali. Purkrabí Dittl musel vypsat povolenky. Vlak s církvickými a novodvorskými dobrovolníky se skutečně rozjel ku Praze.

Ale velké dějiny bývají kruté. Dojeli jen do Běchovic. Tam na ně nečekala sláva, ale palatinští husaři. Sen o pomoci Praze skončil v polích, útěkem a skrýváním. 

Zatímco chlapi utíkali, v Církvici-Netřebě prožíval kovář Špinka svou nejhorší noční můru. Jeho syn, student v Praze, se nevrátil. Zpráva přišla později a byla stručná. Padl. Mladý student Špinka položil život na pražských barikádách, jeden z těch „bezejmenných“ hrdinů, jejichž krev vykoupila budoucí svobodu. Místní kronikáři později v jeho osudu viděli předobraz Jiráskova F. L. Věka či studenta Špíny.

Když v červenci dorazila do Nových Dvorů kriminální komise, vesnice ztichla. Vyšetřování bylo tvrdé. Rychtář Josef Švejk, ten, který tak „zdvořile“ hrozil zapíchnutím, si vyslechl rozsudek smrti. Stejně jako mlynářský nájemce Nedvídek. Císař sice později tresty zmírnil na žaláře, ale pro Nedvídka už v Církvici nebylo místo – sbalil rodinu a odjel hledat svobodu až do daleké Ameriky. 

A výsledek toho všeho? Když na podzim roku 1848 sedlák v Církvici vyšel na pole, byla to pořád stejná dřina. Ale něco se změnilo. Robota byla zrušena. Nebylo to zadarmo – za svobodu musel chalupník zaplatit 26 zlatých a 57 krejcarů. Byly to těžce vydřené peníze. Ale když je pokládal na stůl, věděl, že si kupuje to nejcennější. Že už není jen „poddanskou duší“, ale svobodným občanem obce Církvice.

Použité zdroje a literatura

• KÁCOVSKÝ, Karel. Kousek historie pro oživení – pokračování. Církvické noviny. Říjen 2013, roč. 5, č. 3, s. 4–5. Dostupné z digitálního archivu obce: old.cirkvice.cz
• Státní oblastní archiv v Praze:
  • Fond Archiv velkostatku Nové Dvory – úřední záznamy o vyšetřování vzpoury z roku 1848 a dokumentace ke zrušení roboty.
  • Farní kronika Církvice (1655–1909) – signatura Církvice 01-03; záznamy o místních událostech a úmrtích.
• LEDR, Josef. Děje panství a města Nových Dvorů. Kutná Hora: Nákladem města Nových Dvorů, 1884.

The post Noc, kdy sedláci táhli na pány first appeared on ProCírkvice z. s..